Luděk Urbanec, Vitice: "Je to o podpoře komunitního ducha."

Vitice se vymykají zajetým představám o středočeské obci. Jedná se totiž o sdružení rovnou 6 obcí Vitice, Hřiby, Chotýš, Močedník, Lipany a Dobré Pole, které jsou rozeseté několik kilometrů od sebe v poměrně kopcovité krajině, a obývá je kolem 1.100 lidí. Za Luďkem Urbancem, vitickým starostou, jsem se vypravila v tom největším červnovém pařáku. Přivítal mě dobře naladěný, elánem hýřící a do bronzova opálený, protože se předešlý den vrátil z dovolené.

vitice

Prozraďte mi, odkud pocházíte? Jaká je Vaše vazba na Podlipanský region?
Já jsem rodilý Pražák, ale tady v Lipanech bydlím už přes 20 let. Dostal jsem se sem klasicky: rodiče si tu koupili domeček na stáří. Poté, co v něm maminka zůstala sama, a já se rozvedl, jsem se k ní nastěhoval.
Praha už dneska není ničím, co by mě oslovovalo. Praha byla krásna za mlada, kdy měla určité kouzlo a atmosféru, ale dneska už je to zábavní park a to mě nebaví. Necítil jsem se tam už dobře. Odstěhoval jsem se sem z Prahy a svých dalších působišť a už tu zůstanu.

Jaká je Vaše vazba na MAS Podlipansko?
Vazbu na MASku jsem jako starosta zdědil. Obec Vitice byla jedním ze zakládajících členů MAS Podlipansko a tam je to dáno logikou věci: jak se někde vyskytují Lipany, tak tam zkrátka musíme být. (smích) To je jedna z věcí, ke kterým se hrdě hlásíme. Je to náš historický poklad.
Co se mě osobně týče, skrze MAS Podlipansko jsem poznal Markétu (Pošíkovou, ředitelku MAS Podlipansko). Párkrát jsme spolu komunikovali v rámci věcí, kterými se MASka zabývá. Říkal jsem si, že by mohlo být zajímavé, kdybych se do činnosti tohoto svazku ponořil hlouběji.  Setkávání se několika skupin, které spolu existují a fungují v regionu, myšlenka propojit jak státní správu a zájmové organizace, tak i podnikatele - tahle myšlenka se mi moc líbí, takže jakmile byla možnost se zúčastnit, šel jsem do toho. Zajímá mě to a baví mě to.

Jak jste se dostal k funkci starosty? Byla to pro Vás jasná volba, nebo vedla Vaše cesta ke „starostování“ oklikou?
K funkci starosty jsem se dostal v hospodě. (smích) To jsme seděli s kamarády v hospodě v Lipanech, probírali komunitní život a říkali si, že už by to chtělo nějakou změnu. Měli jsme pocit, že se tu nic neděje, že to tu stagnuje. Měli jsme takové vize, jak otevřeme dotační tituly, zbudujeme vesnici roku a nevím co všechno. (smích)
Tak jsme se domluvili se sousedy a relativně mladými lidmi, že bychom chtěli obec vést trochu jinak, otevřít ji lidem, víc se zaměřit na spolupráci komunity lidí, co tu žijí. Nemít obec jen jako noclehárnu a bydlení na úrovni anonymního paneláku v jakékoliv části města, kde vedle sebe lidé koexistují, ale ani se neznají. To byla naše první myšlenka. S tím jsme chtěli jít do voleb, bez jakýchkoliv předchozích zkušeností. A já jako člověk, který už měl na rozdíl od ostatních kluků a holek budování kariéry za sebou, jsem se mohl uvolnit pro funkci starosty.
Tak jsme to zkusili, sestavili volební program, obešli lidi, vytvořili si facebookové stránky a zdá se, že jsme lidi oslovili. Přiznám se, že některé věci byly skutečně z neznalosti slíbené. Až moc byl kladený důraz na dotace, to mám dodnes jako odstrašující příklad, protože to je složitá záležitost a já o tom neměl vůbec žádné povědomí. Tohle „velkohubé“ prohlášení jsem musel samozřejmě přehodnotit. Slíbil jsem, co jsem nebyl schopen dodržet. Ale snažil jsem se dodržet spoustu jiných věcí, tak doufejme, že tu mojí otevřenost lidé pochopí a třeba i ocení.

Co pro Vás osobně funkce starosty představuje a znamená?
Pro mě to znamená hodně pestrou činnost. Je to nejednotvárná aktivita. Záleží na tom, jak si člověk nastaví laťku. Většina povinností by se dala zvládnout od stolu. Nemám nad sebou nikoho, kdo by mě kontroloval, úřad běží – mám tu výborné kolegyně v kanceláři, které mají zkušenosti a právě ony dělají tu hlavní agendu úřadu. Já jsem tu pak hlavně od toho, abych občas něco rozhodl, to bývají věci administrativního charakteru.
Je potřeba získat určitý nadhled, protože orgánů a organizací, které na vás vznášejí požadavky, je celá řada. Ze začátku jsem z toho bláznil, ale dnes to filtruji a moc si to neberu do hlavy, protože státní správa je opravdu Moloch. A co se týče další práce… Je to o tom dostat se do role člověka, který spravuje něco, co mu bylo na chvilku předáno. Nastoupil jsem do vlaku, který už dávno, dávno jede a už ujel poměrně velký kus své cesty. Je potřeba nevnášet do toho své ego, to trochu upozadit, a snažit se přemýšlet o tom, co vesnice byla, čím je dnes a kam by se asi měla ubírat. Mám tu 4 roky na to, abych to tu posunul, něco začal, něco dokončil a to, co jsem rozdělal, aby po mě mohl převzít někdo další a pokračovat. Aby tu byla kontinuita. Je potřeba obci připravit možnost dalšího rozvoje a růstu.

A co volný čas, zbývá Vám nějaký? A jak ho trávíte?
Určitě. (smích) To je o vnímání volného času. Pro mě není problém zvednout telefon v neděli v deset večer, to mi volný čas nijak neubírá, ten mám před tím, než telefon zvednu, a potom, co ho položím. Ale neměl bych volný čas, kdybych ho nezvedl, protože bych celý večer přemýšlel o tom, co se děje. Pro mě je volný čas, když mám pocit, že den smysluplně skončil a já už nemám další povinnosti.
Lidé mi telefonují a začínají slovy: „nezlobte se, že Vás obtěžuju“, ale mě to vůbec neobtěžuje! Já jsem tu od toho, to je otevření úřadu lidem. Občan musí mít pocit, že jsem tu pro něj. On je tady ten důležitý, on mě zaměstnává. Takže já jsem tu pro lidi. Je to pro mě přínos a jsem rád, když každý člověk ví, že je tu obec pro něj, že mu může poradit nebo pomoct vyřešit problém.
Co se volnočasových aktivit týče, já už toho moc nenavolnočasuji. (smích) Občas sportuji, hrajeme tenis nebo badminton. Také rád poznávám, nejen Českou republiku, ale i zahraničí, takže se občas seberu a někam odjedu.

A teď k Viticím: jak se Vám daří pracovat s tak specifickým územím?
To se přiznám, že sám nevím. Mám pocit, že na to pozvolna přicházím. Je to složitější v tom, že pokud máte jednu obec, třeba i větší, máte pořád jen jedno náměstí, jedny chodníky, jeden krám, jednu hospodu, relativně méně starostí. Když máte větší složení obcí a lidí, musíte pro každého něco přinést a postarat se o to, aby žádná z obcí nebyla upozaděná. Aby každá měla ten svůj kousek, aby docházelo ke spravedlivému rozdělení a na nikoho se nezapomínalo. A pokud se na někoho zapomene v jednom roce, je potřeba to napravit v dalším.
Je tu nepřeberné množství činností, které se musí udělat jenom pro to, aby obce fungovaly: osvětlení, tlampače… Ty dlouhodobější věci jsou záležitostí projektů. A to zase navazuji na něco, co tu už běželo a má tu tradici a historii. Spoustu věcí projednáváme na zastupitelstvu a snažíme se je rozdělit tak, aby obce dostaly, co potřebují.
Přišel jsem do toho, beru to jako fakt a jako hřiště, na kterém hraji. A zatím to funguje.
 
Co Vitice aktuálně trápí?
Problémy s vodou jsou v současné době velká priorita. Dlouhá léta tu navíc rezonuje otázka kanalizace. Kvůli terénu a prostupnosti krajiny tu nelze našich 6 obcí propojit, ani kdyby čert na koze jezdil. Aby byla v každé obci kanalizace a čistírna, to bohužel také nejde…  Začíná se mi líbit myšlenka decentralizovaných čistíren vod, kdy nemusíte řešit prostupnost krajinou. A to už se dá řešit lépe a má to smysl. Řešíme to tu 20 let, nevypracovali jsme ještě ani žádný projekt, takže pro zatím jsem opustil myšlenku kanalizace a uvidíme, co bude dál.
Začátkem července v rámci projektu spolupráce MASky s Českou zemědělskou univerzitou k nám pozveme zahraniční studenty, kteří by nám mohli poradit, jak problematiku odpadních vod a odpadů vznikajících v menších vesnicích řeší ve svých zemích. Za to jsem MASce moc vděčný, že mě do tohoto projektu zapojila.
Dalším velkým problémem je voda. Jediný vodovod, co tu je funkční, je v Dobrém Poli, ale tam je velký problém s kapacitou pramenišť a přivaděče. Každé léto bojujeme s tím, že není voda. Zkoušíme intenzivně jednat o tom, jak řešit vodu, protože všechny ostatní obce fungují na studnách obyvatel a jakžtakž tu funguje původní družstevní vodovod ve Viticích. Částečně patří obci, částečně zemědělskému družstvu a nemá vhodné provozní parametry. Není to vyhovující stav, takže se snažíme to řešit a pokud to bude možné, zkusili bychom napojit i další vesnice, protože v okolí žádný jiný přivaděč, který by byl schopný nás zásobit, není. To je prioritní záležitost a běh na dlouhou trať.

Jak to aktuálně vypadá s vitickou školou? Vím, že tam nedávno probíhala rekonstrukce a stavební úpravy
Se školou to vypadalo špatně, když jsem nastupoval do funkce. Bylo tu málo dětí a nebylo jisté, zda ji udržíme. Následující rok nám pomohli prvňáčci a tíživá situace s přeplněnou kapacitou okolních škol. v okolních vesnicích. Teď to jde a vypadá to moc dobře. Když se ustálila naplněnost školy, pustili jsme se do modernizace budovy. Vyměnili jsme okna a chystáme se na zateplení budovy školy, předchozí zastupitelstvo z dotací zateplilo školku a hospodářský pavilon, kde máme kuchyni a jídelnu. Ty jsme kompletně nově vybavili a myslíme si, že nám to pomůže zlepšit stav prostředí, do kterého děti přicházejí.
Snažíme se, aby škola vzkvétala. Máme tu mladé obyvatele, řadu dětí, tak se to jistě vyplatí a věříme, že prostředí malotřídky je pro start školní docházky bezvadná záležitost. Malotřídka je nedoceněná, je to výborný startovní krok a mezičlánek mezi školkou a školou od šesté třídy. V té se děti stejně rozhodují o přechod na víceleté gymnázium nebo pokračování základní školy.

Na facebookových stránkách Vitic informujete o nejrůznějších akcích a aktualitách. Co byste doporučil našim čtenářům, případně i turistům a všem zájemcům o dění v regionu?
Rozhodně Lipanskou mohylu! Je to jeden z mála do historie zasazených památníků, který se týká události, která se tady prokazatelně stala. Můžeme ji vnímat jako místo úžasné z historického hlediska, nebo jako místo s nádherným výhledem pro přemýšlení, vycházku nebo posezení.
Je to krásné rozjímací místo, nejsou tam davy lidí ani pouťové atrakce. Je to přírodní místo, které má svou atmosféru. Zároveň se snažíme to místo oživit kulturními akcemi. Hledáme další možnosti pro to, aby se tu lidem líbilo, aby se tu něco dělo a aby se tu lidé potkávali. Je to o podpoře komunitního ducha.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů!

 

 LOGO PODLIPANSKO

kancelář a korespondenční adresa:
MAS Podlipansko, o.p.s.
Chvalovická 1076
289 11 Pečky

Datová schránka ID: hiusthz

IČ: 27408507
č.účtu: 438868349/0800

červenec 2017
Ne Po Út St Čt So
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31

Log in

create an account