Kostel sv. Petra a Pavla v Dolních Chvatlinách

Na terasovitém výstupku uprostřed starého hřbitova stojí farní kostel svatého Petra a Pavla. Pod nápisem je znak mající v pravé půli šachovnici, v levé arabesky, klenotem je klečící postava s turbanem na hlavě. Do kostela se vchází od severu z podsíně, nebo od západu. Za tímto vchodem po pravé straně je uvnitř zazděn pískovcový náhrobek s nápisem. Pod nápisem je znak mající v pravé půli šachovnici, v levé arabesky, klenotem je klečící postava s turbanem na hlavě. Právě k tomuto rodovému znaku se váže následující pověst:

Pověst O šachové partii s dobrým koncem
Jeden z mnoha bájných předků rozvětveného rodu Dohalských z Dohalic se prý jmenoval Holub. Byl to muž bystrý, který, ač šlechtic, používal v boji víc rozum než sílu paží. A protože rád vyhledával dobrodružství, strávil část svého pestrého života na cestách, které ho zavedly daleko od rodné tvrze až do země mouřenínů.

Tady se doslechl o podivné zábavě dcery místního sultána, která místo obvyklých dívčích kratochvílí vášnivě holdovala hře v šachy. A na klání na černobílém poli vyzývala každého, kdo projevil jen trochu zájem.

Nadšených intelektuálů ale mnoho nebylo, protože přímočará princezna razila bojové heslo, že kdo vyhraje, může druhému otlouci šachovnici o hlavu. A jak se v zemi vědělo, ze sultánova paláce odcházely samé rozbité hlavy.

Zeman si ale řekl, že česká hlava je dost tvrdá, aby nějakou tu ránu vydržena a za tu švandu, kdyby se karta obrátila, že to stojí. A tak se ohlásil na sultánově dvoře a byl uveden do princezniných komnat k partii královských šachů.

Princezna byla nejprve samý úsměv, jak se těšila na oblíbenou šachovnicovou kratochvíli, ale humor ji začal brzy opouštět. Zeman totiž zcela nerytířsky bral jednu figurku za druhou a ve finále neváhal sáhnout ani na dámu. Po dvou hodinách hry bylo rozhodnuto - vítězem je cizinec.

Princezna s nejistým úsměvem odložila šachovnici stranou věříc, že její protihráč jistě nebude chtít využít svého práva, ale to se spletla. Holub sáhl po slonovinou vykládané desce a než se stačila sultánská dcerka nadít, vyplatil i s úroky vše, co princezna rozdávala jiným.

Když se o tom dozvěděl mouřenínský sultán, prý se jen usmíval, že někdo konečně jeho dceru vrátil na zem. Nechal si Holuba předvolat, dal mu rytířský erb a pravil: „Ty nosiž na štítě šachovnici zlatou a černou, poněvadž s ní zápoliti umíš. A protože jsi s vtipem přemohl mou dceru, nechť obraz její krášlí tvůj erb i tvou přilbici!"

Rytíř Holub si dal figuru mouřenínské princezny s hlavou zavitou bílým rouchem, která drží v rukou šachovnici, do svého znaku, a po čase se vrátil zpátky na svou rodnou tvrz v Čechách.

Jeho potomci si rodový erb předávali z pokolení na pokolení a s jedním z nich se dostal i do chvatlinského kostela. (zapsal Martin Drahovzal, Báje a legendy Kolínska a Kouřimska, 2004).

Po levé straně dveří je druhý náhrobek pískovcový s nápisem:

"Léta Páně 1602 tu sobotu po svatém Filipu Jakobu umřel Jindřich Božek syn urozeného pana Wiktorina Hradeckého z Bukovna tuto jest pochován a očekává blahoslaveného vstání." Mezi řádky nápisu je vytesán znak s podobou stojícího ptáka.

V kostele jsou po stranách presbytáře malé oratoře. Na čelném místě, kde dříve býval oltář (nyní zrušený pro sešlost a nové obřady) visí silně zašlý obraz malovaný na plátně, kde vedle sebe sedí svatý Petr a Pavel. Farní kostel, ke kterému se vystupuje po dvouramenném schodišti upoutá pozornost na první pohled neobyčejnou, při vši jednoduchosti zajímavou podobou. Je to miniatura kostela svatého Petra v Římě.

Kostel chvatlinský byl kostelem farním již ve XIV. století. V době bělohorské fara ve Chvatlinách zanikla a osada byla připojena roku 1626 k Zásmukám. Roku 1655 vypovídá Václav Cihlář, kostelník zásmucký, poněvadž nebylo pamětníka záduší chvatlinského, že při kostele kromě 2 kalichů stříbrných a 2 palet není klenotů a ty že se uschovávají v ty nebezpečné časy v Zásmukách. Krav zádušních není, rolí porostlých 6 kop, rolí, které by se orati mohly 10 kop, louka zádušní jedna a zahrada rovněž. Roku 1713 se počítaly k filiálnímu kostelu zdejšímu osady Chvatliny Horní a Dolní, Mlékovice a Toušice. Roku 1713 byl kostel Chvatlinský opraven.

Dne 14. července 1807 v 9 hodin večer vznikl v sousedním statku požár, jež zachvátil značnou část vesnice s panským dvorem, školou a kostelem, který vyhořel i s věží, ve které byly krásné zvony. Roku 1814 byl starý kostel zbořen a počato od základů se stavbou nového kostela. Ale teprve roku 1817 dne 1. září děkan zásmucký Josef Hossta světil "čtyři základní kameny pod čtyřmi sloupy, které kapli a klenutí držeti mají". Zaznamenaná zpráva o tom praví: "Tyto čtyři kameny do gruntu dávaly čtyři znamenité osoby, totiž vysoce urozená paní hraběnka Františka, manželka pana Františka ze Šternberků, rozená hraběnka ze Schönbornu a její tři vlastní slečny Christina, Ervina a Františka, jejichžto jména každá na svém kameni vyryty měla". Stavba byla dokončena teprve roku 1828 a 6. července benefikoval ji vikář, farář Svojšický Josef Ballaty za přítomnosti hraběcí rodiny. Někde uváděný rok dostavby 1858 není věrohodný, protože při odstraňování sešlého oltáře byl zjištěn rok výroby 1828. Fara byla postavena teprve v roce 1905.

V době válečné dne 30. prosince 1916 vzaly z věže kostela 2 zvony, které přímo na věži rozbíjeli kladivy. Jejich váha byla 745 kg.Dne 10. února 1918 byly odebrány cínové píšťaly z varhan a musely býti odvezeny na dráhu.

Na uvolněnou faru bylo 13 zájemců a druhým knězem se stal dp. Josef Prskavec, dříve farář v Konojedech. Byl ve Chvatlinách od roku 1917 do roku 1940, kdy pro sešlost věkem a 80 let, při churavosti se odstěhoval do Lipce u Týna nad Vltavou, farnost Žiželice, kde téhož roku u přátel dne 7. listopadu 1940 zemřel. Byl knězem lidumilem, zůstala po něm památka nově koupených zvonů, socha svatého Jana Nepomuckého, mešní roucha a obnova obrazu svatého Petra a Pavla.

V roce 1918 na vánoce byly pořízeny jednoduché jesličky, které dodala firma P. Bušek a synové v Sychrově.

V létech 1899 byl kostel řádně z venčí opraven, uvnitř vymalován a opatřen novými varhanami, které postavili bratři Paštikové ze Žižkova za 700 zlatých.

V roce 1923 až 1924 byla opravena střecha kostela plechem. Také oltář, věčné světlo, okna a dlažbu v kostele opravil místní kovář Jaroslav Hejduk. Od téhož roku se stal varhaníkem s ročním platem 300 Kčs a šlapač 50 Kčs. V roce 1926 byla provedena oprava varhan, byly dodány dříve odebrané píšťaly Augustinem Paštikou z Čeština.

Dne 26. května 1931 byly prostřednictvím Pelhřimovského chrámového družstva pořízeny 2 zvony od firmy Maroušek v Brně s celkovou cenou 19.588 Kčs, což na zakoupení věnoval dp. Prskavec. Rovněž byla provedena oprava fary a kostela za 33.000 Kčs ze jmění kostelního. Byl proveden štuk, věž znovu pobita plechem a natřena okna.

V roce 1932 před generální visitací koupil dp. Prskavec pro kostel sochu ze dřeva řezanou svatého Jana Nepomuckého za 2.900 Kčs od firmy Bohumil Bek, řezbář a sochař z Kutné Hory.

V roce 1967 byl stav kopule kostela ve velmi špatném stavu a mohla by se zřítit do kostela, protože tam zatékalo. Byl na ní starý plech a lepenka Ruberoid, z let padesátých. Byla proto opravena tak zvaná lucerna a kopule, pobita novým pozinkovaným plechem a natřena. Práce prováděl komunální podnik ze Zásmuk, s přidaným tesařem brigádníkem od dp. Nekolného, který i dohlížel na kvalitu práce. Bylo prostavěno 97.784 Kčs. Při opravě kopule pod lucernou se našly vložené listiny se záznamy z dávných let.

 

 LOGO PODLIPANSKO

kancelář a korespondenční adresa:
MAS Podlipansko, o.p.s.
Chvalovická 1076
289 11 Pečky

Datová schránka ID: hiusthz

IČ: 27408507
č.účtu: 438868349/0800

březen 2024
Ne Po Út St Čt So
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31

Log in

create an account