S Tomášem Drobným, starostou Kostelní Lhoty, jsme se sešli v jedné ze vzácných volných chvil v jeho nabitém programu. "Včera v noci jsem se vrátil z hor, hned jsem musel využít toho, že napadl sníh a vyrazil na lyže, " usmívá se a vzápětí mi nabízí tykání.

Už šest let vykonává funkci starosty a podílí se i na jiných regionálních aktivitách v rámci Dobrovolného svazku obcí Pečecký region a MAS Podlipansko. Coby aktivní sportovec je záložníkem a útočníkem v týmu Fotbalová reprezentace starostů a místostarostů obcí a měst České republiky. Je hrdým otcem syna a dcery a nově do rodiny přibyl i pes, jak se mi nadšeně pochlubil. Ač v jednom kole, pozitivní energie a zápal z něj přímo srší.

Tome, odkud pocházíš, jaká je tvoje vazba k regionu?
Pocházím z Kostelní Lhoty. Chodil jsem do malotřídky v Kostelní Lhotě, s klukama jsme běhali po lesích, stavěli bunkry... Cením si sociálních vazeb, co tu mám, a které jsou nenahraditelné. Jsme pořád dobrá parta. Vztah k tomuhle místu a k regionu mi zůstal dodneška. Pár let jsem bydlel v Poděbradech a Praze, kde jsem trochu „nasál“ městský styl života, viděl jeho negativa i pozitiva. Do jisté míry se to snažím využít jako přínos pro svoji práci, jako možnou inspiraci. Pak jsem se vrátil zpátky do Kostelní Lhoty, postavil si tu rodinný dům.

Jak ses dostal k funkci starosty?
V roce 2010 proběhly komunální volby, ale já jsem se pro to rozhodl spíše až po volbách. Impulsem byla podpora od lidí v okolí. V předchozím zaměstnání mi  nic nechybělo, na druhou stranu v zastupitelstvu jsem už 4 roky předtím pracoval a vždycky mě bavil veřejný rozvoj a komunální život. Podpora obyvatel mi dodala impuls, abych zrealizoval to, k čemu jsem pomalu směřoval ve svém dosavadním životě, práci i studiu.

A naplňuje výkon funkce starosty tvoje očekávání?
Moc velká očekávání nebo cíle, kam svůj pracovní život směřovat, jsem ze začátku neměl. Ale jestli mě to naplňuje? Stoprocentně. Myslím, že je to nejzajímavější práce, jakou jsem dosud zkusil. Je to samozřejmě náročné, ale je příjemné vidět okamžitě výsledky a vyhovuje mi přímý kontakt s lidmi. Dá se říci, že práce s lidmi je tou vůbec největší výzvou.
Zároveň je pro mě důležitý i přesah do širšího regionu, ať už v rámci Pečeckého regionu nebo Podlipanska, nejde jen o aktivity uvnitř „své“ obce. Spolupráci nejen mezi starosty vnímám jako přínos. Myslím si, že jako mikroregion fungujeme dobře, jsme perfektní platforma pro výměnu zkušeností a názorů. A nejde jenom o tu formální, ale i tu stránku neformální.

Kostelní Lhota vyhrála v roce 2016 cenu Zelená stuha České republiky za aktivity obce a občanů při tvorbě a péči o veřejná prostranství a krajinu, můžeš nám k tomu říct víc?
My jsme se v loňském roce poprvé přihlásili do soutěže Vesnice roku, řadu let jsme to odkládali. Zaprvé kvůli náročné administrativní přípravě, ale hlavně jsem cítil, že na to ještě nejsme moc připraveni. Vloni jsme přihlášku podali a zvítězili v krajském kole a získali Zelenou stuhu, jedno ze čtyř stuhových ocenění. Tohle je za péči o zeleň a životní prostředí.
Automaticky jsme postoupili do celorepublikového kola a následné vítězství v něm pro nás bylo opravdu nečekané, ale o to radostnější. Neváhali jsme ani chvilku s přijetím nominace do evropské soutěže Entente Florale Europe - Evropská kvetoucí sídla. V létě nás čeká návštěva hodnotící komise a budeme moci soutěžit s nejlepšími z „nejzelenějších“ obcí Evropy. Strašně se těšíme, takže už na podzim jsme začali s přípravami, abychom svou prezentaci zvládli důstojně.  A přemýšlíme, co dál se dá ještě vylepšovat, co vymyslet, i když už nezbývá moc času.

Co stojí za vaším úspěchem?
Je to rozhodně výsledek týmové práce, obrovský úspěch občanů obce. Myslím, že jsme v posledních letech udělali řadu práce a fakt je, že je to i zásluhou práce MASky a projektů jako Podlipansko sází stromy. Užíváme si to neskutečně, u nás v obci jsme z toho nadšení, daleko více si uvědomujeme důležitost prostředí, kde žijeme. Sázeli jsme tu stromy, uklízeli a najednou to má všechno další rozměr, někdo to ocenil. Cítím, že to v lidech prohlubuje patriotismus a sounáležitost, což je to vůbec nejdůležitější pro uchování komunitního života na venkově.

Pokud zrovna „nestarostuješ“, čemu se věnuješ?
Co nejvíc se snažím věnovat svým dětem, ale musím uznat, že ideální otec úplně nejsem, tady mám rezervy... Moje žena by zasloužila absolutorium za trpělivost, co se mnou má. Řadu věcí musí zvládat sama, je v tomhle tolerantní.
Mám řadu aktivit. Baví mě hrát fotbal – mimochodem třeba i za reprezentaci starostů ČR, baví mě různé druhy sportů spojené s horami jako vysokohorská turistika a skialpinismus, hraju squash. Rád vyrážím do lesa se psem a dětmi, jezdím na kole...  Náš region má výborný cyklistický potenciál. Být stále v pohybu je pro mě asi nejdůležitější. Nejradši trávím celé dny venku, v přírodě. A trochu i fotím. Nejvíc mi asi chybí čas na cestování na vlastní pěst do nejchudších zemí světa, ale věřím, že se k tomu zase jednou vrátím.

Tome, děkujeme ti za rozhovor. Ať se ti i nadále daří!
Díky, budu se snažit!