Manželé Vladimír a Dagmar Coubalovi žijí a hospodaří na rodinné farmě v Březince u Horních Krut. Přes náročnou každodenní práci, kterou zemědělství představuje, z nich při každém setkání vyzařuje dobrá nálada, radost ze smysluplné práce, rodinná soudržnost a láska k přírodě. Svoji farmu modernizují a posunují dopředu, a to i díky dotacím z Programu rozvoje venkova – některým z nich realizovaných přes MAS Podlipansko. Více už Vám poví Vladimír Coubal.

Jedno jablko denně nahradí doktora.
Dočte se návštěvník webových stránek společnosti Ovocné sady Bříství, která pěstuje především jablka, hrušky a jahody, a to v nejvyšší možné kvalitě. Není pochyb, že zdravé, vyzrálé, šťavnaté ovoce z Bříství je výsledkem práce vykonávané s nesmírným nasazením, s využitím hlubokých zkušeností, ale také s láskou a pečlivostí. Zaslouženě mu byly uděleny ochranné známky SISPO a Polabí regionální produkt. Kdo za tím vězí? Inu, rodinný podnik Žertů, který funguje na Kolínsku bezmála tři sta padesát let! Kdo se takovou tradicí dnes může chlubit? Je to však zároveň veliký závazek, jak potvrdil Zdeněk Žert, představitel již desáté generace rodu Žertů. Rodu, který zosobňuje nejsilnější vlastnosti českého národa: vůli, pracovitost, pospolitost, vytrvalost, lásku k místu, kde žije. V následujícím rozhovoru nám Zdeněk Žert laskavě dovolil nakouknout do „ovocnářské kuchyně“ i do života rodu reflektujícího dlouhá staletí české historie.

Monika Němečková, vedoucí mládeže SDH Písková Lhota a náměstkyně starosty Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, si udělala čas ve svém nabitém programu a souhlasila s krátkým rozhovorem.

Dlouholetá pedagožka na 1. i 2. stupni základní školy se zkušeností s pozicí zástupce ředitele, spoluautorka uceleného kompletu učebnic češtiny pro 1. stupeň Lili a Vili, lektorka a mentorka v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, lektorka programu Začít spolu a v neposlední řadě jedna ze zřizovatelek soukromé základní školy Prosperity v Nové Vsi na Kolínsku. S (nejen) pedagožkou Mgr. Ditou Nastoupilovou jsem se sešla v polovině letních prázdnin, abychom si popovídaly hlavně o škole.

S Janem Bradnou, dlouholetým profesionálním hasičem, jsme se sešli v Červených Pečkách, jeho bydlišti. Přivítal mě před zrekonstruovanou klubovnou místních dobrovolných hašičů a ochotně povyprávěl o svém letitém působení u hasičů – dříve profesionálních, nyní v důchodu, u dobrovolných.

Vitice se vymykají zajetým představám o středočeské obci. Jedná se totiž o sdružení rovnou 6 obcí Vitice, Hřiby, Chotýš, Močedník, Lipany a Dobré Pole, které jsou rozeseté několik kilometrů od sebe v poměrně kopcovité krajině, a obývá je kolem 1.100 lidí. Za Luďkem Urbancem, vitickým starostou, jsem se vypravila v tom největším červnovém pařáku. Přivítal mě dobře naladěný, elánem hýřící a do bronzova opálený, protože se předešlý den vrátil z dovolené.

Lednový den, kdy jsme si s Míšou Brčákovou, předsedkyní Mateřského centra Pramínek v Dobřichově, naplánovaly rozhovor, nám ukázal studené zuby. Obě jsme řešily, co nám kde zamrzlo a celý úvod rozhovoru se nesl ve studeném duchu právě rekonstruovaného domečku. Za horký čaj, který mi připravila malá Klárka v rámci domácího vyučování, jsem byla opravdu vděčná. Postupně jsme probraly celou její cestu z Malé Strany až k nám do regionu, kterou provází zejména láska k hudbě a k rytmu, který je základem všeho.

S Tomášem Drobným, starostou Kostelní Lhoty, jsme se sešli v jedné ze vzácných volných chvil v jeho nabitém programu. "Včera v noci jsem se vrátil z hor, hned jsem musel využít toho, že napadl sníh a vyrazil na lyže, " usmívá se a vzápětí mi nabízí tykání.