Jedno jablko denně nahradí doktora.
Dočte se návštěvník webových stránek společnosti Ovocné sady Bříství, která pěstuje především jablka, hrušky a jahody, a to v nejvyšší možné kvalitě. Není pochyb, že zdravé, vyzrálé, šťavnaté ovoce z Bříství je výsledkem práce vykonávané s nesmírným nasazením, s využitím hlubokých zkušeností, ale také s láskou a pečlivostí. Zaslouženě mu byly uděleny ochranné známky SISPO a Polabí regionální produkt. Kdo za tím vězí? Inu, rodinný podnik Žertů, který funguje na Kolínsku bezmála tři sta padesát let! Kdo se takovou tradicí dnes může chlubit? Je to však zároveň veliký závazek, jak potvrdil Zdeněk Žert, představitel již desáté generace rodu Žertů. Rodu, který zosobňuje nejsilnější vlastnosti českého národa: vůli, pracovitost, pospolitost, vytrvalost, lásku k místu, kde žije. V následujícím rozhovoru nám Zdeněk Žert laskavě dovolil nakouknout do „ovocnářské kuchyně“ i do života rodu reflektujícího dlouhá staletí české historie.

 

Pane Žerte, jíte ovoce? Jaké a kolik?

Na úvod dobrá otázka, jím ovoce a moc rád. Převážně jsou to jablka a z 99% vlastní produkce. To 1% nechávám na to, abych věděl, co vypěstovali ostatní kolegové. Nejlepší je pochopitelně jíst odrůdy, které jsou právě v konzumní zralosti, a tak si množství musím hlídat, protože jsou kaloricky dost vydatné. Ale určitě si dám každý den dvě až tři jablka.

Ptát se ve Vašem případě, jak se člověk stane ovocnářem, je bezpředmětné, neboť málokterá rodinná firma se těší několik století dlouhé tradici. Nicméně neměl jste někdy chuť vyskočit z rodinného ovocnářského vlaku?

Pochopitelně, že rodinná tradice zavazuje. Dědeček s babičkou mi vyprávěli krásný příběh o tom, jak vyrůstali, žili a pracovali na Bříství. Jejich víra v to, že se jednou poměry zase srovnají a já, jejich vnuk, tu budu také hospodařit a žít, byla z říše snů. Ta doba však nastala a mně se jako mávnutím kouzelného proutku splnil dětský sen, v který jsem v hloubi duše věřil, možná, že jen já sám. Nyní, po letech, se musím smát, jak bezelstně a s mladickou naivitou jsem začal podnikat a hospodařit. Že to nebylo vůbec jednoduché, potvrdí každý, kdo v té době začínal. Cesta z „ničeho“ udělat „něco“ byla strastiplná, ale naplňující. Vzhledem k násilně přerušené kontinuitě hospodaření rodu Žertů na Bříství a vyššímu věku mých rodičů jsem neměl na co navázat. Zůstala jen idea. Sady ve starých zahradách byly neudržované, přestárlé a nefunkční. Budovy vybydlené a pobořené. Byla to velká výzva, protože nic nefungovalo. Tak jsem se do toho pustil. Mojí největší oporou v té době byla a stále je moje paní, která právě dokončovala studia na medicíně. Velkou motivací byla i radost mého tatínka, který s námi sdílel každý dílčí úspěch i neúspěch, přestože se už jako senior nemohl aktivně podílet na práci. A v neposlední řadě to jsou už i naše děti. Euforie z nabyté svobody a někde uvnitř genetická stopa svázaná s tradicí mě neopustila dodnes.

Jste tedy ovocnář, ale nejen to: jste úspěšný ovocnář - co je podmínkou úspěchu Vaší firmy? 

Jsem ovocnář, u toho bych zůstal. Snažím se jen obnovit linii toho, co generace přede mnou započaly, a posunout to o kus dál. Těch tři sta padesát let, co zde Žertové na Bříství hospodaří, je opravdu dlouhá doba. Specializace na ovocnářství vznikla u nás před více jak sto padesáti lety. Ovocné zahrady byly povětšinou nedílnou součástí statků, využívaly se k tomu plochy, které se nedaly dobře použít pro polní výrobu či pastviny. Od toho byl jen krůček k využití poptávky ve městě po čerstvém ovoci a z nápadu se stal záměr. Ovocnářství postupně získávalo na významu, můj tatínek před druhou světovou válkou dodával ovoce do velkých pražských velkoobchodů a jeho ořechová školka byla vyhlášena v republice. Byla zde i sušárna švestek, kde se posléze sušila i zeleninová nať pro velké odběratele. Po znárodnění a nuceném vystěhování vše skončilo. Jen ta vize zůstala. A tak se všichni zde na Bříství snažíme pracovat ve stejném duchu a snad se to i našim zákazníkům líbí. To je naše odměna.

Možná jinak formulovaná předchozí otázka: co Vás na Vaší práci baví, co Vám naopak působí největší potíže?

Jaro, léto, podzim a zima … to mě baví. Je to úžasné! V plné barevné škále a ve všech vůních. Na jaře, když kvetou stromy a včely je opylují, v létě, když dozrává ovoce, na podzim, kdy se příroda vybarvuje a sklízíme plody své práce, anebo v zimě, když vše zapadne sněhem, mrzne jen praští, až vás to štípe v nose … anebo také někdy ne, ale i tak je to pěkné. Miluji vůni čerstvě zorané půdy, jako nebe plné hvězd nad hlavou … podívejte se tam někdy, je to nepopsatelně nádherné. A druhá část otázky? Tak to je jaro, léto, podzim a zima 😊. Po letech v ovocnářství vím, že je důležité přistupovat k přírodě citlivě, s respektem a „brát“ si od ní s pokorou, protože sklidit dobrou úrodu není vůbec samozřejmostí. Přijdou jarní mrazy, do toho suché jaro, kroupy, déšť v květu, potom přemnožení hlodavci a další sucho a …. Celé se to další rok zopakuje a vlastní výroba najednou nestačí. Jenže zatím se potraviny vesele dovážejí, velké obchodní řetězce s globálním pokrytím vytvářejí pocit nedotknutelnosti, veškeré ovoce je dostupné dvanáct měsíců v roce a společnost to netrápí. Tak si v červnu, kdy se sklízí na polích v Čechách jahody, paradoxně dáváme mražené čínské jahody, česané třeba před rokem, a místo čerstvých regionálních jablek si v září kupujeme v supermarketu „akční“ loňská jablka z Francie nebo Nového Zélandu. Mnohdy s nápisem země původu ČR. Pokud ale nastane skutečně globálnější změna klimatu, přestanou fungovat stávající velké přesuny levných potravin a můžeme v budoucnu čelit jejich nedostatku. Tato hrozba je reálnější, než je nyní společnost ochotná si připustit. Ale já jsem optimista a myslím si, že si už hodně lidí toto uvědomuje a mění své chování.

Jaká jsou specifika ovocnářství v Bříství aneb čím je Vaše ovoce, čím jsou Vaše produkty výlučné, vyhledávané?

Naše ovoce je výlučné tím, že se vypěstovalo jen a pouze v sadech v Bříství u Křečhoře. Snažíme se pochopitelně o maximálně osobní přístup k našim zákazníkům, aby byli spokojení a rádi se vraceli.

Má Vaše ovoce v mikroregionu Podlipanska takový odbyt, jaký byste si představoval? Pokud ne, proč a co se s tím dá dělat?

Tím, že jsme vlastně na samotě, zákazníci si nás museli sami najít. Nějaký čas to trvalo, ale mikroregion Podlipansko je zrovna dobrým příkladem podpory takového podnikání. Máme na naše ovoce certifikát „Regionální produkt“ a jsme rádi, že na to i naši zákazníci slyší.

Dovolíme si poněkud soukromý dotaz: bude Vaše rodinná tradice nadále pokračovat?

Rodinná tradice bude určitě pokračovat. Kdo ale z dětí bude dalším nástupcem v jedenácté generaci rodu Žertů na Bříství, ještě nevím. To vše ukáže až čas, zda jen jeden z nich, nebo třeba všichni. Vychováváme naše děti, jak nejlépe umíme, v duchu rodinných hodnot a tradic. Ať je život zavane kamkoliv, domov na Bříství pro ně musí být vždy bezpečným přístavem. Tak jako byl po staletí pro předchozí generace.

Příběh ovocnářského rodu Žertů je téměř pohádkový, tak bychom v tom duchu náš rozhovor i zakončili: Kdybyste měl tři pověstná přání, jaká by byla?

To je opravdu pěkná otázka na závěr. Tak tedy tři přání… mou odpovědí jsou jen tři slova: ZDRAVÍ, LÁSKA, ŠTĚSTÍ. Pokud toto člověk má, vše ostatní si v životě člověk pořídí. Víc ke spokojenému životu člověk nepotřebuje. Bude-li i nadále tato „trojkombinace“ na Bříství, dočkají se naši potomci 12. srpna roku 2171 „500. výročí“ rodu Žertů na Bříství. Bude se jednat o patnáctou šestnáctou generaci. Tak nám držím palce!

Úplně nakonec přidáváme ještě jednu informaci: pokud by se někdo chtěl dozvědět o Ovocných sadech Bříství a rodu Žertů ještě víc, může se podívat v pátek 6. 12. 2019 v 17:55 hod. na ČT 2 na pořad „Trvalé bydliště venkov“, jehož 14. díl nazvaný „Zemědělství v krvi“ je věnován právě jim.